„Můžeš podlézt, ale pak se musíš zase narovnat.“ Jára Cimrman v reakci na Miroslava Tyrše: “Přelez, přeskoč, ale nepodlez.”
Učíme se pro pocit, že se umíme vyjádřit nebo vést konverzaci v cizím jazyce, že jsme schopni číst a zhodnotit cizojazyčný text. Pro ten pocit, kdy sledujeme zahraniční film v původním znění a rozumíme mu, kdy text anglické písně z rádia dává smysl. Pro ten pocit, kdy nám znalost cizího jazyka otevře nejedny dveře možností.
Učíme se, protože chceme poznat historii světa, své rodné země, města, kde žijeme, své rodiny. Učíme se kriticky myslet, vyjádřit svůj názor a akceptovat myšlenky druhých. Díváme se na věci s odstupem a nestranně je hodnotíme. Čteme, pozorujeme, dáváme do souvislostí, debatujeme. Nevnímáme dějiny jen jako sbírku dat, jmen nebo bitev. Dějiny chápeme jako sérii nekonečného množství příběhů, které čekají na objevení, přečtení, vyslechnutí.
Snažím se, aby se moji studenti učili pro sebe, ne pro někoho jiného, a už vůbec ne pro známky. Aby se v hodinách svobodně a bez obav vyjadřovali a debatovali. Aby se nebáli udělat chybu, protože chybou se učíme.
Snažím se, aby moji studenti našli alespoň částečné zalíbení v oborech, které jsem si ke studiu vybrala já.
