Dne 7. listopadu jsme se my tři studentky z 3. A vydaly v doprovodu paní učitelky Hoňkové na vzrušující výlet na Vysokou školu chemicko-technologickou (VŠCHT) v Praze.
Cílem naší cesty byl workshop pořádaný právě VŠCHT, který by nám mohl velmi pomoci v soutěži ChemQuest a tak trochu se i rozhodnout, zda se do budoucna budeme ucházet právě o studium na škole.
Klidnou cestu jsme si skvěle užili a v duchu kávy, dobré nálady a zvědavosti přišli právě tak včas na zahájení workshopu složeného ze čtyř laboratorních bloků a jedné přednášky.
V prvním bloku nás čekala výroba triboluminescenčních krystalků. Museli jsme uznat, že laboratoře byly opravdu fascinující, a tak jsme si zkusili práci nejen se specificky tvarovanými Pasteurovými pipetami, ale i se speciálním zařízením na ohřev nebo tvorbu vakua. Ve finále jsme získali drobné krystalky, které světélkují při tření nebo když je dáte pod UV lampu libovolně měnící intenzitu záření.
Hned druhé laborky nám ukázaly dobu, kdy se fotografie musely složitými procesy vyvolávat a kdy i špetka světla mohla zničit všechnu vaši práci. Prohlédli jsme si foťáky fungující na film, zkoušeli s nimi fotit a vysvětlili si chemické procesy probíhající při vyvolávání fotografií z filmu. Ke konci teorie jsme si pak mohli sami vyzkoušet, jak takové vyvolávání funguje, a jediné, čeho jsme všichni litovali, bylo, že jsme si nemohli odnést fotky domů (trvá fakt dlouho, než uschnou).
Následoval oběd, skládající se z výborných obložených baget a pití podle našeho výběru, abychom měli dost sil na přednášku Zentivy o tom, jak taková farmaceutická firma funguje a jak je chemie důležitá pro výrobu léčiv.
V předposledním bloku nás čekala návštěva laboratoře mineralogie, kde jsme si mohli prohlédnout fascinující elektronový mikroskop, pomocí kterého studenti určují kvalitu slitin či díky kterému se dá odhalit chyba ve výrobě například automobilových součástek.
Naším posledním bodem programu byla výroba pryžových hopíků z kaučuku. Mohli jsme se podívat, jak se přírodní kaučuk liší od toho syntetického, pověděli jsme si o výrobě hmoty na hopíky a pak už si jen namíchali barvy a tvarovali pryž do kuliček. Následovala asi desetiminutová vulkanizace kaučuku a tradá! – měli jsme hopíky. Trochu se divím, že se nám povedlo nic nerozbít, protože to, jak tam hopíky skákaly, bylo víc než obdivuhodné a taky pořádně ztřeštěné (naštěstí nikdo nebyl trefen a všichni si své hopíky odnesli domů).
Po rozloučení jsme se vydali zpět na vlak, přičemž jsme stihli i na chvíli zajít na Václavské náměstí. Všichni jsme byli z workshopu nadšení a dovolím si tvrdit, že jsme se dozvěděli nejen zajímavé informace o chemii, ale také přímo o škole a uvažovali o tom, jestli něco z toho chceme do budoucna dělat, nebo se vydáme jinou cestou. Tak i tak to bylo inspirující a těším se na další podobné příležitosti.