Podzimní Běstvina – tak se jmenovalo biologické soustředění, které se koná každý podzim pro účastníky biologické olympiády, řešitele Biozvěsti a obecně nadšence do biologie. A já bych nebyla správný nadšenec, kdybych se nepokusila na ono soustředění dostat.
Stačilo vyplnit formulář, napsat motivační dopis a teď jen čekat, co přijde.. A vyšlo to!
V pátek 10. listopadu jsem s doprovodem vyjela na cestu do Lomů u Kunžaku, obce nedaleko Českých Budějovic. Cesta autem byla náročná, ale přece jen jsem se včas dostavila na zahájení a nadcházející večeři následovanou první přednáškou o vzniku biologického druhu.
Druhý den ráno nás čekalo dobrodružství s řasami a sinicemi, úžasná přednáška doplněná mikroskopováním vody z místních rybníčků (a že jich bylo!) Po obědě následovala další přednáška týkající se přímo biologické olympiády a praktické cvičení, ve kterém jsme pozorovali chromozomy sarančete stěhovavého – testes jsme si museli vypreparovat sami. Bioenergetika bylo další z mnoha zajímavých témat, kde jsem se například dozvěděla, že princip udušení spočívá v přerušení přenosu elektronů, které dalšími procesy vede k zamezení tvorby ATP (= energetické platidlo v buňkách). Takže „když se udusíte, umřete na to, že vám dojde energie“. Poslední sobotní přednáška se zaměřovala na cestování za výzkumem s Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích. Náš biologický den byl ukončen Pub Quizem, zaměřeným kromě přírody také na filmy, seriály, hry a prostě všechno (náš tým byl třetí!).
V neděli nás čekala nejzáživnější část – celodenní exkurze po okolí s odborníky na houbové organismy, rostliny, zvířata i hmyz. No, kolik myslíte, že skupina biologů ušla, když bylo kolem tolik fascinujících příkladů? Překvapivě celkem dost, i když jsme se každou chvíli zastavovali a ukazovali si přírodniny, které jsme objevili. Asi nejlepší byl lov ptactva poblíž jednoho rybníka (fakt jsou na každém rohu), kde jsme nastražili speciální síť, pustili teritoriální zvuky některých druhů a dali si zatím studený oběd. Po kontrole sítě jsme zaznamenali velké množství drobných opeřenců, které jsme poté kroužkovali a zapsali údaje o nich do ornitologické databáze. Ke konci jsme chytili téměř všechny druhy sýkor, které u nás žijí – uhelníček, modřinka, koňadra, lužní a babka + dva střízlíky. Sama jsem si dvě ze sýkor mohla podržet – koňadru a modřinku, která, i když by měla být nejagresivnější ze všech, mě ani jednou neklovla. Také jsme objevili čolka velkého, nejspíš letošního, a pokračovali v naší cestě. Ke konci trasy, kdy jsme z reproduktoru pouštěli zvuky žluny a dalších ptáků, se nám dokonce ozval kulíšek! Polovina skupiny zůstala v lese, abychom se tohoto agresivního drobečka pokusili chytit. Ten ovšem ztratil o náš velmi atraktivní repráček zájem, i když jsme mu kromě teritoriálních zvuků pouštěli i podzimní zvuky samičky. Po asi půlhodině mrznutí v lese jsme se museli vzdát a odebrat se zpět do ubytovny.
Po pozdním návratu nás čekal jediný oddechový čas delší než půl hodiny a pak dvě přednášky – o ekologii a hlodavcích nejen z Afriky.
Další ráno už přišlo rozloučení, přeposlání posledních fotek a receptu na lembas (= elfský chléb jako moje svačina) a návrat domů.
Řeknu vám, že mám ještě teď hlavu plnou biologických poznatků a jet na toto soustředění bylo skvělé rozhodnutí (díky O.Parto!).
Pokud jste vy, kdo čtete tento článek, milovníky biologie, určitě příští rok neváhejte a zkuste se přihlásit taky! Opravdu to stojí za to <3 .