Taky si říkáte, jak je možné, že to tak utíká? 4. září jsme zahájili nový školní rok a už jsou z něj odkrojeny dva týdny.
Ti zkušenější – naši druháci, třeťáci a čtvrťáci – se sešli se svými třídními, aby si krátce připomněli „pravidla zápasu“. A hned od úterka se to na ně začalo hrnout: „Budeme opakovat.“ „Snad se přes prázdniny všechno nevykouřilo z hlavy.“ „Jaká nová slovíčka jste uplatnili při své návštěvě ciziny?“ „Jaké zeměpisné poznatky jste si přivezli z cest?“ … Kde je nějaké: „Jakpak jste si odpočinuli?“ Jenže on na odpočinek opravdu není čas. Takže: „Do toho! Držte si klobouky! Jedem!“
A co naši benjamínci? Žáky 1. ročníku jsme přivítali v aule Slezské univerzity (pohříchu menší, než bychom si pro podobnou příležitost přáli). Navzájem jsme se představili, vyslechli slova paní ředitelky a potěšili se programem, který připravili starší spolužáci. Tím skončily „oficiality“. Na adaptačním kurzu začalo seznamování s novým třídním kolektivem, třídním učitelem – a večer neformálně i s dalšími pedagogy.
Už jako skupina, která o svých členech kdeco ví, se každá třída 1. ročníku ve středu konečně dostala do budovy našeho gymnázia. Těch informací, podpisů, přebírání čipů a různých tiskopisů byla opravdu hromada. A vyznáme se někdy na těch spletitých, neznámých chodbách? Trefíme do správných učeben? Co je to Apollo, které nás čeká zítra? Myslím, že ze školy odcházel každý prvák s pocitem, že má v hlavě včelí úl.
Druhý týden už se do učení ponořili všichni. Ale nebojte, už jen asi tak 39 týdnů a bude tento školní rok za námi.