V pátek 18. listopadu se odpoledne asi 40 studentů místo dohánění spánkového deficitu nashromážděného během školního týdne vrátilo do školy za naprosto opačným účelem. Narušit si spánkový režim ještě více a celou noc se dívat na filmy během každoroční akce s názvem Fan Night.
Po běžném školním dni jsme se vrátili do školy za tmy a v náladě o poznání lepší než ráno. Vyslechli jsme přednášky o halloweenu a Timu Burtonovi – na jeho filmy přijde řada později večer. Pak tu byl čas převléci se do kostýmů a pustit se do občerstvení připraveného některými účastníky akce. Poté jsme se dozvěděli, že brzy absolvujeme stezku po škole, kterou pro nás připravila třída 2. A. V té chvíli mi ještě nedošlo, že jelikož ji mají na svědomí naši vrstevníci, naprosto přesně vědí, jak nás vystrašit. Proto pozdější cesta po sklepích naší školy, kam obvykle nemáme přístup, nebyla úplná sranda.
Jakmile jsme se všichni vrátili zpět, někteří pomalováni UV barvami a mírně traumatizovaní, byl čas odhlasovat, které z filmů geniálního režiséra Burtona chceme vidět, pohodlně se usadit a začít sledovat. Všichni jsme viděli Mrtvou nevěstu a většina Karlíka a továrnu na čokoládu, který je, alespoň myslím, naprostou srdcovku většiny z nás. Od těchto chvil bylo diváků s každým filmem méně a méně.
Tak o půl jedné ráno se rozsvítila v učebně jasná světla a byli jsme bez slitování vytaženi k focení společné fotky. Ta je tím pádem ale maximálně autentická. Z většiny dalších filmů už si pamatuji jen části, ovšem na nápad mých kamarádů ve čtyři ráno si dát kafe si pamatuju naprosto přesně. Film Střihoruký Edward byl poté o poznání silnější zážitek. V té době už se většina ostatních vytratila do vedlejší učebny, kde bylo zřízeno improvizované nocležiště. My jsme ovšem odolali a vytrvali na svých místech. Když nad ránem dohrály filmy, které jsme si odhlasovali, zaznamenala jsem, že paní Hrstková pouští nějaký další, v jehož polovině, zhruba o půl sedmé ráno, jsem se vzbudila. Musím říci, že Temné stíny byly nepochybně největší kinematografický zážitek celé noci, a to i přesto, že jsem se až do konce nezorientovala, co se tam vlastně děje.
Po skončení promítání byl čas probudit ostatní účastníky, společnými silami uklidit a pokusit se formulovat srozumitelné věty, jelikož už se na nás začala téměř probdělá noc podepisovat. I přesto ale musím říct, že byla celá akce opět naprosto skvělá a moc se těším na příští rok – doporučuju ji všemi deseti. Ale opovažte se přijít všichni, to už by se v učebně 206 nedalo hnout vůbec!