Když jsem ve čtvrtek 23. června společně se svou třídou a učitelkami paní Hertlovou a paní Kopťákovou vyrazila na výlet směrem k Olomouci, netušila jsem, kolik zážitků si z těch necelých tří dnů odvezu.
O nastupování do špatných vagonů či čekání na jiném nástupišti se zde ani nemusím zmiňovat, ovšem během jízdy olomouckou MHD jsme si uvědomili, že v tomto městě mají také sgo – a sice Slovanské gymnázium Olomouc. Proto jestli někdo zaslechne náš rozhovor, nemusíme se bát, že budeme dělat špatné jméno našemu milovanému gymnáziu Slezskému. Z toho důvodu jsme (po odložení zavazadel v takzvaném Gepäckaufbewahrung – což jsme i přes naše nezpochybnitelné nadání pro němčinu téměř nebyli schopni vyslovit) ve veselém duchu a mírném vyčerpání z horka dorazili k ZOO a strávili zde několik hodin, přičemž jsme se tu skvělou shodou náhod na chvíli potkali s kamarády z 1. A, kteří byli také na školním výletě. Největší úspěch sklidilo krmení mladých koz a velký zavěšený most ve výběru pro opice. Někteří ovšem nebyli faunou příliš nadšení, proto se odebrali do lanového centra vedle ZOO, odkud se překvapivě všichni vrátili nezraněni. Po cestě vlakem směrem k Šumperku a poté pěšky z blízké vesnice k našemu kempu nám těch 2,5 kilometru pod tíhou všech našich věcí v kombinaci s tropickými teplotami připadalo pomalu jako křížová výprava. Večer v našem kempu Na krásném se nesl především ve znamení přípravy jídla. S sebou jsme si dokonce přivezli plotýnku – někteří si uvařili vytuněnou čínskou polívku, jiní smažili placky – celý tento proces samozřejmě proběhl bez jakýchkoliv nečekaných jevů a rozhodně nikdo nemusel nic hasit.
Další den jsme absolvovali (mimo dlouhých rozchodů, během nichž jsme se snažili nabrat energii a neumřít na horko) návštěvu vodní elektrárny Dlouhé stráně, ale musím přiznat, že si z celé návštěvy nejvíc pamatuju barevná kola po stranách chodby proti klaustrofobii. Krátce jsme se pokochali pohledem na horní nádrž a pak jsme odtamtud vyrazili na koloběžkách dolů. Během těch sedmnácti kilometrů musela dva lidi nabrat horská služba a dva jeli mírně ošmirglováni dolů po svých. Všichni ale žijeme i přes bezmála kilometrový běh na vlak, který nám málem ujel.
Během večera v kempu jsme si myslím všichni oddechli, že jsme to zvládli. Na druhou noc zde zůstaly jen asi dvě třetiny třídy – v praxi jsme využili vědomosti nabyté v hodinách češtiny při konstatování, že nikdo za nic nemůže, to my, fuente ovejuna. V sobotu ráno už jsme se jen doploužili asi čtyři kilometry cesty s batohy na zádech do Šumperka, odkud jsme všichni společně jeli autobusem domů. Když jsme tam vzadu spolu seděli – ulička plná našich věcí, část spolužáků spících – a vyměňovali si zážitky z předešlých dní, bylo mi jasné, že shrnout je stručně bude hodně těžké. Děkuju všem svým spolužákům za ty nabité a úžasně prožité tři dny – bylo to skvělý!