V týdnu od 14. do 18. října 2024 probíhala na Slezském gymnáziu domácí mobilita programu Erasmus+. Naše škola hostila 12 žáků z partnerské školy v nizozemském Cuijku.
Střední škola Merletcollege v Cuijku (čti /kouku/) se stala naším partnerem před třemi lety. Od té doby k nám její žáci pravidelně přijíždějí během října a v dubnu se zase opavští žáci vydávají do země tulipánů. Letos jsme mobilitu zaměřili na přírodní vědy, nechyběly však ani exkurze laděné historicky a kulturně.
Během neděle 13. října se Holanďané prošli po českém hlavním městě a měli možnost obdivovat zdejší dominanty včetně Karlova mostu nebo Pražského hradu. Odpoledne se pak přesunuli do Opavy a večer se poprvé setkali se svými hostitelskými rodinami. V pondělí se již v osm ráno všichni shromáždili před učebnou výtvarné výchovy a na úvod si vyzkoušeli, jak se na Slezském učí výtvarka. Dále je čekala prohlídka školy pod vedením děvčat z 2. B. Školní projekty jim zase prezentovaly studentky třídy 3. B. Vzhledem k tomu, že ve škole probíhala zároveň mobilita žáků z francouzského Sin-le-Noble, vytvořili jsme z českých, nizozemských a francouzských studentů mezinárodní skupiny, které měly za cíl porovnat studentský život v těchto třech zemích. Odpoledne bylo pak věnováno prohlídce Opavy včetně výstupu na Hlásku a seznámení s českou pochoutkou – s koláči.
Úterý nás zavedlo do polské Osvětimi. Téma druhé světové války a holokaustu zaujalo nizozemské i české žáky svou závažností a hloubkou a bylo pro všechny velmi silným zážitkem. Středa se pak nesla ve veselejším duchu. Nejprve si čeští studenti připravili pod vedením Mgr. Hoňkové chemický workshop na téma oheň, který u Nizozemců sklidil nesmírný úspěch. Pak jsme se přesunuli do Ostravy a odpoledne strávili prohlídkou Velkého světa techniky v Dolních Vítkovicích. Čtvrteční program začal opět v naší chemické laboratoři – tentokrát se tématem stal Halloween. Aby naši hosté dostali také příležitost poznat krajinu Slezska, vyrazili jsme na turistickou vycházku do Hradce nad Moravicí. Pokochali jsme se pohledem z Bezručovy vyhlídky, která se mimochodem nachází ve větší nadmořské výšce než nejvyšší hora Nizozemí, kterýžto poznatek vzbudil v holandských partnerech bouřlivou reakci. Později odpoledne jsme zakončili mobilitu společnou večeří na Slezském gymnáziu.
Každá mobilita je pro hosty i hostitele vždy výletem za hranice jejich komfortní zóny, nechybí nervozita, je potřeba vyrovnat se s odlišný životním stylem, procvičuje se tolerance, všichni se učí dívat na svět očima druhých. Jinak tomu nebylo ani tentokrát. S potěšením ale mohu říci, že v pátek na nádraží v Ostravě nebyla nouze o úsměvy a vřelá objetí na rozloučenou. Věřím tedy, že setkání v dubnu v Cuijku bude patřit mezi šťastná shledání.