Naše společná poslední cesta začala 25. září 2024, a to velmi brzkým odjezdem náhradní autobusové dopravy, která nás zavezla do Vítkovic.
Trochu malátní, ale natěšení na nové zážitky jsme se vydali směr nádraží. S vidinou alespoň pár sladkých hodin spánku jsme se usadili ve vlaku a pozvolna se nechali unést do říše snů. Sotva jsme zavřeli oči, už jsme se nacházeli v našem malebném hlavním městě.
Než jsme ale mohli začít objevovat jeho krásy, museli jsme se ubytovat. Jakmile jsme odložili své bagáže, náš učitelský dozor – Mgr. Kamil Plaček a Mgr. Jana Plačková – nás vedli do velmi zajímavé části Prahy, do Židovské čtvrti. Zde jsme měli možnost dozvědět se nové věci o židovské kultuře a na vlastní oči vidět židovský hřbitov nebo místní synagogu. Po tomto silném zážitku jsme se přesunuli k Pražskému hradu. Naším cílem byly vystavené korunovační klenoty, od kterých nás dělila hodinu a půl dlouhá fronta. Tohle čekání jsme si zkrátili společnými konverzacemi, a než jsme se nadáli, vcházeli jsme do majestátního Vladislavského sálu. Měli jsme možnost spatřit žezlo, jablko a korunu, která svým leskem oslnila nejednoho z nás. Tady ale naše cesta kulturou pro tento den nekončila. Večer jsme zamířili do malého divadla jménem Bez hranic. Zde jsme viděli alternativní verzi inscenace Sluha dvou pánů. Poté nám nezbývalo nic jiného, než zalehnout do postelí a těšit se na další den.
Čtvrtek započal opravdu jedinečnou výstavou Banksy. Zde jsme měli možnost nahlédnout do zákulisí činnosti tohoto záhadného umělce a prohlédnout si jeho díla, která doprovázel krátký popis vysvětlující skrytý význam jeho malůvek. Poté následovala historická prohlídka města, na kterou navázala, pro exkurzi čtvrtých ročníků, již tradiční návštěva Národní banky. Během komentované prohlídky jsme se dozvěděli informace o inflaci, padělání peněz nebo o výhodách a nevýhodách přijetí eura. Nemůžeme opomenout 130 kilogramů vážící minci ukrytou v hlubinách trezoru. Tento krásný den jsme zakončili společnou večeří, na kterou budeme všichni vzpomínat ještě velmi dlouho.
Náš poslední den výletu byl pátek. Jediná věc, kterou jsme měli na programu, byla návštěva Národního muzea, která mnohé z nás velmi překvapila. Nabití novými vědomostmi jsme se rozloučili s ostatními spolužáky a vydali se každý svou cestou.
Tento výlet byl snad nejkrásnějším zakončením, které jsme si mohli přát. Během maturitního období se určitě velmi rádi alespoň na pár chvil ponoříme do svých myšlenek a vrátíme se zpět do tohoto času, kdy jsme se všichni společně potulovali nádhernými ulicemi Prahy.