Islandské dobrodružství aneb Pláštěnku s sebou

V termínu 13.-19. července 2024 proběhla učitelská studijní mobilita v hlavním městě Islandu, v Reykjavíku. Mgr. Vendula Kopťáková a Mgr. Zdeňka Morcinková se týden vzdělávaly v oblasti islandské historii a kulturního dědictví Vikingů.

Co se vám vybaví, když se řekne Island? Zima, déšť a vítr? Vikingové? Sopky a zemětřesení? Ledovce a vodopády? Termální prameny? A nebo astronomické ceny? Typické svetry? Černé pláže? Pokud jsme se tímto výčtem trefily do vaší představy Islandu, můžeme potvrdit, že to je představa veskrze správná. Tohle všechno na Islandu je a cestovatel se s tím musí nějak popasovat. Záměrně jsme použily slovo cestovatel a ne turista. Turista se přijíždí bavit, cestovatel chce poznávat. Turista očekává komfort, kdežto cestovatel je připraven poprat se s výzvami.  

Velmi jsme se snažily, abychom na Islandu byly spíše cestovatelkami, kromě toho jsme však byly také studentkami a účastnicemi kurzu organizovaného v rámci programu Erasmus+, díky jehož podpoře jsme na Island mohly vycestovat. Kurz byl zaměřen na historické, geografické a kulturní souvislosti, které pojí pro nás poněkud exotický Island s nám dobře známou Evropou. Abychom si všechno lépe zapamatovaly, probíhala většina kurzu formou exkurzí v terénu. Mohly jsme si tak s místními průvodci projet jižní pobřeží ostrova a pozorovat jeho přírodní rozmanitost od ledovců přes vodopády až po černé pláže. Vydaly jsme se do muzea osídlení a do skanzenu mapujícího životní styl obyvatel za posledních 300 let. Pochutnaly jsme si na lokálních specialitách v rámci islandského brunche (a NE, fermentovaného žraloka jsme nezkusily). Absolvovaly jsme komentovanou prohlídku hlavního města a navštívily i supermoderní a interaktivní muzeum s názvem Perla.

Týden pobytu uběhl jako voda. Viděly jsme papuchalky – symbol Islandu, sledovaly jsme, jak se krmí keporkak, zrelaxovaly jsme v termálu, pořádně se nechaly zmáčet islanským deštěm a islandskými vodopády, prošly jsme se po slavné Rainbow Street, zavítaly do reykjavické kočičí kavárny. Nachodily jsme téměř 120 km. Nespaly jsme déle než 6 hodin – přece, kdo by spal, když je venku ještě/už světlo!

Vrátily jsme se nadšené a rozhodnuté, že se na Island musíme ještě v budoucnu podívat. Náš vzkaz je jasný: „Cestujte, přátelé! Nebojte se výzev ani vzdáleností. Použijte svoje jazykové i organizační dovednosti. Svět je otevřený a čeká na vás. Začít s Erasmem je určitě dobrý nápad.“