Závěr školního roku patřil dalšímu dobrodružství v rámci programu DofE. A nebylo to ledajaké dobrodružství, jednalo se totiž o expedici zlaté úrovně a naším cílem bylo poznat život a oblast našich krajanů v rumunském Banátu.
Zvídavé čtenáře jistě prvně napadá myšlenka, kde se vzali Češi v Rumunsku. Dovolte mi malou historickou vsuvku. V polovině 19. století se několik stovek Čechů odstěhovalo v rámci Rakouského císařství k Dunaji, usadilo se zde a pracovalo jako pohraniční stráž. Některé z původních vesnic sice již neexistují, ale česká stopa nadále v oblasti přetrvává a dofáci se rozhodli ji prozkoumat.
Jednou z největších výzev celé expedice bylo počasí. Teploty se každý den vyšplhaly nad 30 °C, což činí putování krajinou ještě náročnějším. Abychom se vyhnuli horku, rozhodli jsme se vyrazit na cestu v čase, kdy většina z vás ještě spokojeně spala. Odměnou nám ale byly krásné výhledy zalité barvou východu slunce.
Každý den jsme ušli desítky kilometrů. Během trasy jsme překonávali náročný terén plný strmého stoupání a následného klesání. Prošli jsme místní lesy, louky nebo husté ostružiní. Každý den jsme přespali v rodinách u místních Čechů. Život ve vesnicích v Banátu je opravdu tolik odlišný od našeho uspěchaného světa. V banátských vesničkách jako by se zastavil čas. Mohli jsme pozorovat rozličnou architekturu, množství hospodářských zvířat a povídat si s místními, jaký je život v podhorské vesnici a proč by za nic na světě neměnili.
Expedice do rumunského Banátu byla opravdu náročná, ale rozhodně stála za to. Naučili jsme se spoléhat na sebe, ale zároveň spolupracovat jako tým. Překonávali jsme sami sebe, své limity a i přes vyčerpání jsme druhý den našli odhodlání a nadšení jít dál.
Šli bychom do toho po tom všem znovu? Bez váhání ano!